Druhé povídání

Ahojky, to jsem zase Já Jennifer z Kokor, napíšu Vám co je u nás nového.


Nábytek a koberec už máme takový, jaký jsem si představovala, jedno ani druhé již neokusuji a neochutnávám. A když se tak zamyslím, tak jsem moc škody nenadělala : koberec se mi líbil už ten třetí, těma okousanýma „čudlíkama“ co zbyly po dřevěných úchytkách se šuplíky dají celku dobře otevírat. Jen ta okousaná hadice od vysavače už se nedala použít a musela se koupit nová. No a nějaké ty botasky, ale to nebyla moje chyba, neměla si je tam panička nechávat, když odešla do práce, a já jsem byla sama a neměla jsem co dělat …Teď už si nevšímám ani těch bot co mi tu nechají – to jsem holka šikovná. A taky jsem velmi užitečná – říkal to o mně můj pan doktor, protože když jdeme na procházku, tak si skoro na každé chytnu a hlavně zblajznu alespoň jednu myšičku. Nejdřív mi to moje panička a její maminka zakazovaly a dokonce se mi snažily mi můj úlovek sebrat skoro až z krku, ale poté, co si zjistily, že se tady kolem nikde nehubí myši a nemůže být žádná otrávená, tak už mě dokonce nechají, abych ji v klidu pokousala a snědla.


Musím Vám taky říct, že máme s Michalkou nového kamaráda Standu a tak všichni jezdíme na výlety a na procházky na koloběžce nebo kolečkových bruslích. Taky chodíme hledat krabičky s pokladem. Na jedné takové procházce jsem našla poklad i JÁ. Šli jsme lesem a já jsem samozřejmě šmejdila, kde by zase mihla být nějaká ta myška a najednou jsem něco uslyšela a jako vždy jsem po „tom“ vystartovala. Nikdo si skoro ani nevšiml, že se mi tentokrát lov nezdařil až po chvíli, kdy se mi začal zvětšovat čumáček a pak se mi nějak začaly motat nožičky. To už moje panička se Standou zjistili, že se něco stalo a začali hledat kde je nejbližší ordinace zvířecího pana doktora. Standa mě vzal do náruče a rychle se se mnou vraceli k autu. Zjistili, že nejbližší pan doktor je v Bruntále a že na nás bude za půl hodiny čekat v ordinaci. V autě jsem seděla Michalce na klíně a hlídala mě, abych neusnula a jeli jsme jako formule 1. Když jsme přijeli k panu doktorovi, tak se mi podíval na čumáček a zjistil, že jsem místo myšičky chtěla ulovit ZMIJI. Té se to nelíbilo, tak mě potvora uštkla a utekla. Když se to Michalka dozvěděla, tak to vypadalo, že ten můj zvířecí pan doktor bude hlavně ošetřovat Mišku. Ale dopadlo to dobře a začali se starat o mě. Mně to bylo tak nějak skoro jedno, co se mnou dělají, ale vyholili mi nožičku, dali mi nějakou kapačku a pak už jsem byla zachráněna. Pan doktor říkal, že tak velký pejsek by si s tím měl poradit i sám, ale Michalka mě má ráda a má o mě strach, tak když něco neví raději se zeptá pana doktora. A tak jsme odjeli domů a druhý den mě všichni hlídali, jestli papám a piju a hlavně čůrám a kakám. Všechno bylo v pořádku a odjeli jsme z návštěvy u Standy domů do Kokor. Jenže mě ten oteklý čumáček bolel a byla jsem taková celá smutná a tak se mnou Michalka s maminkou jeli už k mému panu doktorovi. Ten zkontroloval, že je všechno v pořádku, jenom že mě ten oteklý čumáček bolí a dal jim pro mě prášky, po kterých mě čumáček bolet přestal a byla jsem už zase veselá. A myšičky lovím stále.


Jenže já jsem taková opice jedna zlobivá, ale roztomilá, a ač nerada, dělám moji paničce starosti. To jsem taky jednou tak šmejdila po bytě, a že jsem něco provedla se provalilo náhodou. Jeli jsme všichni do Brna na rentgen nožiček no a tam, když si na mě posvítili, zjistili, že jsem snědla jehlu. Sice jí byla jen půlka, ale krásně na tom rentgenu zářila. Pan doktor ale uklidnil Michalku, že už je to krásně nachystané a že dneska ji pěkně vykakám. A řekl Michalce, že my pejskové máme ty střeva tak trochu přizpůsobené na to, že sníme kde co. I to co bychom normálně jíst neměli.


No a ještě mám jednu příhodu, do třetice. Zase si tak vykračujeme krajinou s Michalkou a Standou a ještě jejich kamarádem Tomášem, který má malamuta Darena a hledám myšky a jsem samozřejmě zase úspěšná. Jenže teď byla ta myška „obrněná“ bodlákama a já jsem byla jeden velký bodlák. No, a protože jsem ještě malé trdlo, tak jsem se začala čistit a bodláky si vyndávat a to jsem neměla dělat. Bodláky se mi zapíchaly do pusinky a jazýčku a vše jsem měla plné bodlinek! Když to Michalka zjistila, vzala si baterku, svítila mi do pusy a tahala jednu bodlinku po druhé. Jenže to se mi nelíbilo a moc to nešlo. A tak jsme druhý den jeli i se Standou tentokrát za paní doktorkou do Šumperku. Ta mi píchla injekci do zadečku – asi za trest – a vytáhla mi zbytek bodlinek z pusy a jazýčku, jen do krku se mi moc nedostala. A tak Michalce poradila ať v lékárně koupí takovou mastičku, po které mě přestane bolet papula, a dostala jsem na 5 dní antibiotika. Papula mě na druhý den bolet přestala, prášky jsem dostávala v dobrém tvrdém sýru – ten já moooc ráda. Jen v tom krčku to trvalo trochu déle, než se to zahojilo. Ztěžka se mi polykalo, ale papat ani pít jsem nepřestala. Obzvláště když na mě byli všichni obzvláště hodní a dávali mi různé psí dobroty.


To jsem ale trdlo zlobivé co, ale Michalka s její maminkou věří, že už to nebude dlouho trvat a konečně dostanu rozum. Zatím chodí jen kolem, ale už je snad moc blizoučko. Ale je vidět, že mě mají všichni rádi, a když provedu nějakou blbost, tak mají strach, jestli se mi nic nestalo a jestli mě něco třeba nebolí. Já to vím a tak se s nimi ráda mazlím, aby věděli, že je mám taky ráda.

Prostor pro reklamu

10423745 1507515966153563 3856044734932777331 n  bady malé2  s5 logo   logopes

  logonemnozime   logovrch  logoKattty

Kontakt

Michaela Dobešová, DiS.
Severovýchod 640/47, 789 01 Zábřeh

tel:       +420 774 640 756
email:   Samoyed@diamondsnow.cz  

web:    www.diamondsnow.cz